19. Dhammaṭṭhavaggo

256.

Na tena hoti dhammaṭṭho, yenatthaṃ sāhasā [sahasā (sī. syā. ka.)] naye;

Yo ca atthaṃ anatthañca, ubho niccheyya paṇḍito.

257.

Asāhasena dhammena, samena nayatī pare;

Dhammassa gutto medhāvī, ‘‘dhammaṭṭho’’ti pavuccati.

258.

Na tena paṇḍito hoti, yāvatā bahu bhāsati;

Khemī averī abhayo, ‘‘paṇḍito’’ti pavuccati.

259.

Na tāvatā dhammadharo, yāvatā bahu bhāsati;

Yo ca appampi sutvāna, dhammaṃ kāyena passati;

Sa ve dhammadharo hoti, yo dhammaṃ nappamajjati.

260.

Na tena thero so hoti [thero hoti (sī. syā.)], yenassa palitaṃ siro;

Paripakko vayo tassa, ‘‘moghajiṇṇo’’ti vuccati.

261.

Yamhi saccañca dhammo ca, ahiṃsā saṃyamo damo;

Sa ve vantamalo dhīro, ‘‘thero’’ iti [so theroti (syā. ka.)] pavuccati.

262.

Na vākkaraṇamattena, vaṇṇapokkharatāya vā;

Sādhurūpo naro hoti, issukī maccharī saṭho.

263.

Yassa cetaṃ samucchinnaṃ, mūlaghaccaṃ samūhataṃ;

Sa vantadoso medhāvī, ‘‘sādhurūpo’’ti vuccati.

264.

Na muṇḍakena samaṇo, abbato alikaṃ bhaṇaṃ;

Icchālobhasamāpanno, samaṇo kiṃ bhavissati.

265.

Yo ca sameti pāpāni, aṇuṃ thūlāni sabbaso;

Samitattā hi pāpānaṃ, ‘‘samaṇo’’ti pavuccati.

266.

Na tena bhikkhu so hoti, yāvatā bhikkhate pare;

Vissaṃ dhammaṃ samādāya, bhikkhu hoti na tāvatā.

267.

Yodha puññañca pāpañca, bāhetvā brahmacariyavā [brahmacariyaṃ (ka.)];

Saṅkhāya loke carati, sa ve ‘‘bhikkhū’’ti vuccati.

268.

Na monena munī hoti, mūḷharūpo aviddasu;

Yo ca tulaṃva paggayha, varamādāya paṇḍito.

269.

Pāpāni parivajjeti, sa munī tena so muni;

Yo munāti ubho loke, ‘‘muni’’ tena pavuccati.

270.

Na tena ariyo hoti, yena pāṇāni hiṃsati;

Ahiṃsā sabbapāṇānaṃ, ‘‘ariyo’’ti pavuccati.

271.

Na sīlabbatamattena, bāhusaccena vā pana;

Atha vā samādhilābhena, vivittasayanena vā.



19. 正法品
256.
不因强制判案决，便称其为持法者；
智者应当明辨清，何为正义何非义。
257.
不用强制用正法，公平引导他人者；
护法具有智慧人，方可称为持法者。
258.
不因言语多而成，智者之名得受用；
无敌无畏住安稳，此人方可称智者。
259.
不因言说多便是，称为持法之人也；
纵使听闻甚少法，若能躬身而实践；
既能持法不放逸，此人方是持法者。
260.
不因头发白如霜，便可称为长老也；
虽然年岁已衰老，徒老空度称其名。
261.
若人具足真与法，不害节制自调御；
除尽垢秽具智慧，方可称为长老者。
262.
不因言词优美故，亦非容貌端正故；
若人嫉妒且悭吝，诡诈难称善良人。
263.
若人断除诸恶根，拔除灭尽不复生；
除尽过患具智慧，方可称为善良人。
264.
不因剃发成沙门，不持戒律说妄语；
充满贪欲与渴求，何能称为沙门也。
265.
无论大罪或小愆，若能普遍皆止息；
因为止息诸恶故，方可称为沙门也。
266.
不因托钵向他乞，便可称为比丘也；
受持世间种种法，不足称为比丘也。
267.
于此断除善与恶，修习清净梵行人；
明智度世而行走，方可称为比丘也。
268.
不因沉默成牟尼，愚昧无知无智慧；
智者如持天平称，权衡取其最胜者。
269.
能够远离诸恶事，因此方为牟尼人；
通达两世诸道理，故称其为牟尼也。
270.
不因伤害众生命，便得称为圣者也；
不害一切众生命，方可称为圣者也。
271.
不因戒禁取偏执，不因多闻博学故，
不因禅定得成就，不因独处寂静故。

272.

Phusāmi nekkhammasukhaṃ, aputhujjanasevitaṃ;

Bhikkhu vissāsamāpādi, appatto āsavakkhayaṃ.

Dhammaṭṭhavaggo ekūnavīsatimo niṭṭhito.

272.
我虽体验出离乐，非凡夫所能亲近；
比丘勿生此自满，漏尽解脱未证得。
正法品第十九终。
注：这是对最后一首偈颂和品末标记的翻译。根据巴利文的对偈结构，我尽量保持了中文译文的对仗性。"phusāmi"(体验)与"āpādi"(达到)形成对应，"nekkhammasukhaṃ"(出离乐)与"vissāsamāpādi"(生起自满)对应，最后一句点出"āsavakkhayaṃ"(漏尽)作为修行的终极目标。


